Václav Průcha: Začínající horolezci, horolezkyně i horolezčata mají u nás cvičných terénů dostatek
Koho lákají opravdu vysoké hory, už většinou plánuje, které z nich v příštím roce zdolá. Máte nějaký osobní tip?
Já většinou doporučuji místa, kde jsem už někdy v minulosti byl. Samozřejmě snem každého horolezce a vysokohorského turisty jsou himálajské vrcholy a nemusejí to být hned osmitisícovky. Třeba na takový Kala Patar (5643 m n. m.) nejsou třeba lano ani mačky s cepínem a z vrcholu je vidět hned několik „osmiček“ v čele s Everestem. A kdo už by se do Nepálu vypravil, může zkusit s lezeckým vybavením nejvyšší trekový vrchol Merra Peak (6461 m n. m.). Určitě je ale třeba dodržet veškerá bezpečnostní pravidla, především pak důslednou aklimatizaci, a výstupy uskutečnit pod vedením zkušeného cvičitele nebo vůdce VHT KČT nebo i profesionálního horského vůdce. Doporučit mohu i na druhé straně zeměkoule ekvádorskou horu Chimborazo ležící na rovníku, kterou my zeměpisci považujeme za nejvyšší horu Země (měřeno od středu naší zploštělé planety je její vrchol o 2,5 km dál než vrchol Mount Everestu).
A když najdeme čas jen na kratší, několikadenní výpravu?
Pro takový případ bych nabídl atraktivní sedmivrcholový masiv Olympu v Řecku, zkušenější se mohou vypravit i na těžší čtyřtisícovky ve Waliských Alpách ve Švýcarsku (Matterhorn, Weisshorn) nebo ty o něco lehčí, např. Breithorn a Alalinhorn. Na kratší prodloužené víkendovky tu máme kousek za hranicemi řadu cílů vhodných na nádherné vysokohorské túry v rakouských Severních vápencových Alpách. A kdo s vysokohorskou turistikou začíná a má to blíž k našim východním sousedům, tak Vysoké Tatry mají hned 8 dvoutisícových vrcholů dostupných po turisticky značených cestách (např. Rysy, Kriváň, Koprovský nebo Jahňací štít).
Najdou začátečníci včetně
těch Ivanem Mládkem proslavených horolezčat u nás dost skalních oblastí vhodných k osvojení základů tohoto sportu?
Takové oblasti u nás samozřejmě jsou a máme je v sekci VHT KČT většinově zmapované. Řadu z nich pak využíváme k výcviku a zdokonalování lezecké techniky členů a příznivců našich oddílů VHT v odborech KČT. Turisticky nejnavštěvovanější jsou u nás pískovcová skalní města, ale my využíváme především nepískovcové skály, jejichž povrch se více podobá zahraničním vysokým horám. Z praktického hlediska jsou nejvýhodnější skalní oblasti v CHKO Žďárské vrchy, jednak proto, že leží příhodně uprostřed Česka, a jednak proto, že jsou poměrně blízko sebe.
Co byste poradil před první větší výpravou?
Úplným začátečníkům bych poradil nejprve získávat zkušenosti při klasické turistice v horách a při tom „prozkoumat“ metodické a ostatní materiály zveřejněné na webových stránkách KČT (s možností jejich stažení – https://kct.cz /vysokohorska-turistika). Pokud opravdu mají zájem provozovat vysokohorskou turistiku bezpečně, tak by si měli vybrat z adresáře nejbližšího cvičitele VHT a zkusit si s ním domluvit absolvování „Výcvikového minima VHT“ (VM VHT) na nejbližších cvičných skalách. Ještě jednodušší by bylo zúčastnit se takového výcviku přímo na některé akci z Kalendáře akcí VHT KČT, který je také na webu. Podmínkou je samozřejmě dobrá fyzická kondice, nemít problémy s expozicí a pro začátek alespoň vlastní vyzkoušený sedací nebo kombinovaný úvaz. I s tím cvičitel rád poradí.
Co vše si musí osvojit držitel takového osvědčení o absolvování VM VHT?
Soubor témat praktického výcviku obsahuje: způsoby navazování na lano, postup na zajištěných cestách a na fixním lanu, pohyb ve skalním terénu (výstup i sestup s horním jištěním), různé způsoby slaňování, sebejištění atd. (viz web: Kvalifikace ve VHT). Úspěšné absolvování kurzu VM VHT potvrdí odbor KČT, který kurz organizoval, na samostatný doklad (forma jednoduché kartičky). S tím pak už má každý zájemce možnost hlásit se pořadatelům akcí charakteru VHT z řad KČT v zahraničí. A kdo se „chytne“, může se v rámci KČT přihlásit i ke zkouškám na vedoucího, cvičitele nebo i vůdce VHT. Vybrané terény s cestami obtížnosti I.–III. stupně UIAA vhodné pro výcvik VHT představuje připojený přehled.
A měl byste nějaké doporučení na závěr?
Nebýt příliš důvěřivý. Jako hlavní problém totiž vnímáme to, že značná část mladších zájemců o hory má pocit, že zakoupením horolezecké výzbroje se stává automaticky horolezcem nebo vysokohorským turistou. Když se pak řídí někdy velmi pochybnými radami a „informacemi“ ze sociálních sítí, mohou se snadno ve velehorách dostat do nebezpečných situací, které končí i tragicky.
Text: Václav Průcha foto: archiv Václava Průchy
