Míša Šťastná je na Výrovce šťastná

Na horách žijí prý jen podivíni. Do značné míry je to pravda, i když výjimky existují. Nevím, jestli je to příjmením, ale mám pocit, že Míša Šťastná dokáže žít kdekoliv a zvládnout cokoliv. I řídit kolos jako je obrovská bouda na hřebenech Krkonoš – Výrovka. Z historie víme, že něco takového se už ženám povedlo, ale rozhodně to není běžné. Vezmu vás do dávné minulosti i současnosti, abychom si dokázali představit, co všechno musí boudařka zvládnout. Vítejte v nadmořské výšce 1356 m, na historicky důležité křižovatce dávných horských cest mezi Špindlem a Pecí.

Text: Petr Šimáček / Foto: Petr Toman, archiv Michaely Šťastné

Míšo, jaká postava z historie Výrovky Tě nejvíc zaujala?
Jednoznačně je to Marie Steinerová – první krkonošská podnikatelka. Prodávala tady fialkový kámen, i když si spíš myslím, že zbohatla na spolupráci s pašeráky. Pak si mohla koupit i tenkrát honosný penzion Děvín na Velké Pláni v Peci, nedaleko Horizontu. Fialkový kámen je pokrytý řasou a za vlhka voní právě po fialkách.

Jak jsi přišla k provozování takového kolosu na hřebenech? Odkud pocházíš?
Jsem původem Pražák, ale láska k horám u mě propukla už někdy ve druhé třídě, kdy mně učarovalo prostředí na Moravské boudě. Tam jsem také dostala první lyže. Řekla jsem si, že jednou tam chci žít, ale myslím, že by to byla jen taková pohádka, která v realitě vypadá úplně jinak. To naplnění nicméně přišlo na Medvědí boudě. (Přijela jsem původně na večírek a bylo to jako večírek, a z něj jsem už prakticky neodešla). Zůstala jsem na horách jen s krátkou odbočkou do Prahy, kde jsem si zabalila pár švestek. Pod Tomášem Vodochodským jsem tam strávila pár let a potom se mi narodila dcera. Takže zase drobná odbočka do Prahy a poté znovu Krkonoše.

Zaujal vás tento článek? Celé jeho znění a spoustu dalších turistických zajímavostí a tipů na výlety najdete v právě prodávaném časopisu Turista 1–2/2023! Poznávejte krásy Česka společně s námi!