Poslední štace věčného tuláka
Toho únorového dne roku 1911 mrzlo, až praštělo. Zoufalý opilý človíček, neobratně přelézající roubení pražského Karlova mostu, chce všechno ukončit a skočit do ledové Vltavy. Kymácející se postavu naštěstí zaregistroval z okna domu Na Kampě 9 švec Josef Rousek. Na nic nečekal, vyběhl na most a s dalším náhodným svědkem, divadelním vlásenkářem Bräuerem, nešťastníka od jeho pokusu odvrátil. Policie odvezla zoufalce do psychiatrické léčebny a pan Rousek šel po svých. Se skokany do řeky i náhodně tonoucími měl své zkušenosti. Z okna dobře viděl na řeku a měl i dobrý odhad, čeho je kdo schopen. Než v roce 1942 zemřel, zachránil před utopením na 200 lidí. Není divu, že se stal malostranskou legendou. Tenkrát ovšem netušil, že mladík, kterému prodloužil život, se stane světoznámým spisovatelem. Nebýt tak pana Rouska, nečetli bychom ani Osudy dobrého vojáka Švejka.
Text: Petr David st. / Foto: Petr David ml.
Běsy Jaroslava Haška
Tím mužem, který tehdy málem dobrovolně ukončil svůj život, byl Jaroslav Hašek (30. dubna 1883 − 3. ledna 1923), spisovatel a novinář, autor druhé nejpřekládanější knihy české literatury, a také recesista, kontroverzní člověk, který ve svém krátkém životě prožil neobyčejné množství neobyčejných příběhů, věčný tulák a také rozervanec, nesoucí si od dětství svá traumata a běsy. Haškův životní příběh se nevejde do jediné knížky, natož do časopiseckého článku, nechme tedy jeho výklad literárním historikům, především Radko Pytlíkovi (otec herce a hudebníka Vojtěcha Dyka), který je považován za Haškova největšího znalce. Připomeňme si jenom, že Hašek se narodil v Praze, rod z otcovy i matčiny strany ale pocházel z jižních Čech. Dědeček František byl poslancem Českého zemského sněmu a později tzv. kroměřížského sněmu. Otec Josef, učitel matematiky, alkoholem zaháněl bolesti způsobené rakovinou a předčasně zemřel. Matka Kateřina pak žila v chudobě a s dětmi se musela často stěhovat. Ve čtyřech letech lékaři diagnostikovali Jaroslavovi srdeční vadu a zakrnělou štítnou žlázu. Proto trávil hodně času na venkově u dědečka z matčiny strany v Ražické baště. Parťáka, se kterým absolvoval později i spoustu pěších toulek, mu dělal mladší bratr Bohuslav. Jaroslav na něho zprvu žárlil, ale nakonec se mezi nimi vyvinul mimořádně silný vztah. Tak silný, že do roka po Jaroslavově smrti se Bohuslav upil. Zlom přišel v Jaroslavových jedenácti letech, kdy se do domu v Liliové ulici, kde Haškovi bydleli, přistěhoval vysloužilý námořník Němeček. Jaroslava si rychle získal – tahal z něho peníze, které Hašek doma i kradl, bral ho s sebou na tahy po pražských hospodách, včetně proslulé Jedové chýše.
Příliš mnoho manželek
Přeskočme pár let. Hašek odmaturoval, začal pracovat v bance Slavia, ale brzy se začal živit výhradně novinařinou a literaturou. S bratrem Bohuslavem prochodili Slovensko, Halič, Uhersko. Zamiloval se do Jarmily Mayerové, ale jeho bohémský život se nelíbil rodičům dívky. Pokusili se ji „ukrýt“ před Haškem v Libáni. Hašek se nevzdal a protože měl hluboko do kapsy, klidně za den pěšky absolvoval trasu mezi Prahou a Libání – 68 kilometrů. V roce 1910 se s Jarmilou oženil, ale ta se po roce vrátila k rodičům. Následoval onen pokus o sebevraždu a krátký pobyt v ústavu. Když začala první světová válka, bydlel Hašek s Josefem Ladou, který později ilustroval Dobrého vojáka Švejka. V roce 1915 narukoval, byl zajat a vstoupil do Československých legií. Nezúčastnil se ale známé anabáze a přešel do Rudé armády. Z bohéma se stal bolševický armádní funkcionář, v roce 1918 stoupla jeho prestiž, když jako velitel československých rudoarmějců pomáhal bránit Samaru. V roce 1920 se oženil s Alexandrou, Grigorjevnou Lvovovou, zvanou Šura, která o něj oddaně pečovala po jeho zranění a v době vážné nemoci. A ještě téhož roku odjel do Československa. Soud za bigamii ho minul, dokumenty z Ruska nikdo nezkoumal.
Zaujal vás tento článek? Celé jeho znění a spoustu dalších turistických zajímavostí a tipů na výlety najdete v právě prodávaném časopisu Turista 7/2023! Poznávejte krásy Česka společně s námi!
