Církevní řády: Benediktini

Kláštery v Česku dnes namnoze představují turisticky velmi atraktivní místa. Nezřídka nás udivují svou monumentalitou a okázalostí. Tyto instituce navíc sehrály význačnou roli nejen v našich regionálních či národních dějinách. Jejich obyvatelé se věnovali činnosti vědecké, pedagogické, kulturní, charitativní a mnoha dalším. S řeholníky se v Česku můžeme samozřejmě setkat i dnes, nicméně jejich počet je mnohem skromnější, než tomu bylo v předešlých staletích. V novém seriálu „Církevní řády“ bychom rádi připomněli působení vybraných řeholních řádů a kongregací, které na našem území zanechaly doslova nesmazatelnou stopu. Jako první představíme benediktiny, nejstarší dosud existující mnišský řád západního křesťanství.

Text a foto: Michal Bařinka

Svatý Benedikt a jeho řehole
Benediktini již svým pojmenováním odkazují na zakladatele západního mnišství Benedikta z Nursie, který žil na území dnešní Itálie na přelomu 5. a 6. století. Benedikt z Nursie je tradičně považován za autora tzv. Benediktovy řehole, jejíchž 73 kapitol líčí různé aspekty mnišského života v klášteře. Svatý Benedikt tato pravidla údajně sepsal pro komunitu nově vzniklého kláštera na hoře Montecassino, zdvihající se přibližně 140 km na jih od Říma. Řehole sv. Benedikta se později stala vzorem pro mnohé další komunity, přičemž na počátku 9. století byla dokonce jediným povoleným kodexem mnichů ve Franské říši. Úhelným kamenem života řeholníka mělo být spojení fyzické práce a modlitby, což velmi výstižně vyjadřuje také heslo benediktinů „Ora et labora“ (česky „Modli se a pracuj“). Benediktova řehole vyžadovala mimo jiné složení slibu chudoby (odmítnutí osobního majetku), čistoty (závazek celibátu) a poslušnosti (především opatovi kláštera). Benediktini měli nadto celý svůj život setrvat při daném klášteře, nicméně jejich kvalitní vzdělání a jazyková vybavenost jim umožňovaly uplatnit se také jako misionáři či diplomaté.

Příchod benediktinů do Čech
O působení benediktinů na našem území před vznikem prvního domácího kláštera toho naneštěstí mnoho nevíme. Jejich vliv je však zřejmý, zvláště když v sousedství Čech vznikaly již dříve významné benediktinské kláštery. K založení prvního českého kláštera došlo v 70. letech 10. století, takřka souběžně se vznikem pražského biskupství. Jednalo se o ženský benediktinský klášter při kostele sv. Jiří na Pražském hradě, jehož první abatyší (představenou) se stala Přemyslovna Mlada, sestra knížete Boleslava II. Svatojiřský klášter se již od svého vzniku těšil výjimečnému postavení – zajímavostí kupříkladu je, že od 14. století měly zdejší abatyše právo korunovat českou královnu. Bezmála 20 let po vzniku tohoto ženského kláštera byl v Čechách založen také první mužský klášter. Stalo se tak z iniciativy knížete Boleslava II. a pražského biskupa Vojtěcha. Základ tehdejší mnišské komunity tvořili řeholníci z kláštera sv. Alexia a Bonifáce na římském Aventinu, kde sv. Vojtěch strávil část svého exilu a kde roku 990 složil slavné sliby. Podle falza zakládací listiny došlo k posvěcení břevnovského kláštera v lednu roku 993.

Zaujal vás tento článek? Celé jeho znění a spoustu dalších turistických zajímavostí a tipů na výlety najdete v právě prodávaném časopisu Turista 4/2023! Poznávejte krásy Česka společně s námi!