„Z jakéhokolvek dníčka sa ci to stalo, zažehnavám to na čierné pusté lesy. Vy tam si na tom len dost majce, vy krivočitelnice a čarodzejnice, žjádnéj moci tu viac němajce. Vred aby ho pokrúcil, naťáhnul a polámal, kdo by na túto osóbku sjáhnul. Od studzena umývám, za horka zaklínám, něrovno poščalas, vrchovato ci vracám. Chojce si, čarodzejnice, na čjérnú horu, tam čjérné víno pijce, smolu jedzce, ale tu žjadnéj moci vjacej němajce. Amen." (Ze zaříkávání žítkovské bohyně)
