O časopisu
Historie a archiv
Redakce
a kontakty
Předplatné
a objednávky
Soutěže čtenářů
Inzerce
KČT
O časopisu
Historie a archiv
Redakce
a kontakty
Předplatné
a objednávky
Soutěže čtenářů
Inzerce
KČT

Historie a archiv

      

Vznik časopisu (autor: Michal Bařinka)

O návrhu na vydávání spolkového časopisu referoval p. prof. dr. Kurz. Dovozoval jeho nutnosť hlavně tím, že sloužiti bude členům, aby projevovali svá přání a své dotazy, rovněž i výboru pro sdělení a různá oznámení; časopis po návrhu výboru bude členům zdarma dodáván a stane se tím výhodou pro členy; jemu bude přináležeti pěstování literatury cestovatelské a rozšiřování její v obecenstvu; konečně dokládá, že již vlastenecká povinnosť nám ukládá vydávání vlastního časopisu odborného, když německé spolky turistské v Čechách vydávají dokonce již tři časopisy podobné. Přes některé námitky a přes návrh odročovací usnesla se valná hromada na vydávání časopisu.“ – Tak začíná příběh časopisu Turista, v roce 2019 slavícího 130 let své existence.

Uvedená citace, pocházející ze zápisu z valné hromady KČT konané dne 20. ledna 1889, nás vrací do doby, kdy měl za sebou Klub českých turistů teprve sedm měsíců „života“. Ani to však valné hromadě mladého spolku nezabránilo, aby tehdy schválila vydávání vlastního časopisu. V čele nového periodika zakrátko stanul Vilém Kurz, kterému v práci pomáhali Ferdinand Tallowitz a Ladislav Čech. Tallowitz měl na starost zejména expedici a administrativu, Čech pak pečoval o „stránku illustrační a kasovní“. Je přinejmenším pozoruhodné, s jak velkým nasazením V. Kurz a jeho kolegové pracovali a v jak rekordním čase díky tomu první číslo časopisu vyšlo. Uznejte sami: Vydávání časopisu bylo schváleno teprve 20. ledna, ve dnech 22. a 26. ledna se zabýval časopisem klubový výbor a již 4. února 1889 bylo první číslo „na světě“. Co se termínu vydání prvního čísla Časopisu turistů týče, přímo z časopisu se jej bohužel nedozvídáme – na titulní straně je pouze uvedeno, že se jedná o první (v případě měsíčníku tudíž lednové) číslo. Jak ovšem čteme v Bibliografii časopisectva v Čechách z let 1863–1895, „lednové“ vydání časopisu KČT vyšlo na počátku února, konkrétně dne 4. února 1889. Za zmínku dále stojí i diskuze o názvu tiskoviny. Jedním z návrhů totiž bylo pojmenovat časopis jeho dnešním názvem – tedy Turista. Dalšími návrhy pak byly například Časopis Klubu českých turistů, Český turista, Výletní listy či nakonec zvolený Časopis turistů. První příspěvek v nově založeném časopisu nesl název „Naše snahy“. Z tohoto textu se mimo jiné dozvídáme, jaký měl být obsah tiskoviny (a potažmo i její členění): „Časopis vycházeje jednou měsíčně přinášeti bude poučné úvahy a pojednání, zábavné cestopisy a feuilletony, podávati bude zprávy z Klubu českých turistův a jiných odborných spolkův, drobné zprávy ze světa turistského a ze všech příbuzných oborů; poskytne v hovorně příležitosti k dotazům a pokynům pro každého, kdo by si jich přál neb je udíleti chtěl. Konečně neopomene seznamovati členy s bibliografií domácí a světovou, jednak ohlašuje nové nebo zvláště důležité spisy, jednak o nich podávaje referáty a posudky. Kdo by se pak jakýmkoli způsobem chtěl nabídnouti českým turistům, najde v insertní části výhodnou k tomu příležitosť.“ Když tento návrh porovnáme s dnešní podobou časopisu Turista, budeme nepochybně překvapeni – jednalo se totiž o návrh doslova nadčasový.

      

Krátké nahlédnutí do historie klubového časopisu (autor: Ladislav Jirásko)

První číslo klubového Časopisu turistů bylo vydáno asi půl roku po založení Klubu českých turistů. Zakládající členové KČT však s vydáváním časopisu počítali od samotného zrodu Klubu. Vedení počítalo s tím, že časopis pomůže šířit myšlenky organizované turistiky a že jeho prostřednictvím dojde k rozšiřování sítě odborů v jednotlivých oblastech Čech, Moravy a Slezska, tedy že pomůže k růstu klubové základny.

K podpoře naší turistiky
Detaily spojené s vydáváním Časopisu turistů se na program jednání vedení KČT dostaly až půl roku po založení spolku. V zápisu ze 6. výborové schůze vedení KČT ze dne 26. ledna 1889 čteme, že: „p. prof. Kurz oznámil již policii a stát. návladnictví zamýšlené vydávání časopisu, což přijato na vědomí a schváleny zároveň ‚Naše snahy‘ – úvodní to článek z pera prof. Kurze pro čís. 1, kteréž vyjdou jménem výboru, jakož i předložená forma časopisu“. Provolání s názvem „Naše snahy“, jehož pisatelem byl prof. dr. Vilém Kurz, první redaktor časopisu, obsahuje nejen hrubý program Klubu (jako byla podpora cestování, značení cest, stavění rozhleden a útulků či seznamování s hostinci), ale již i zapojení časopisu do uskutečňování vyhlášených myšlenek Klubu. Časopis turistů se tak stal zpravodajem KČT, přinášel turistické články a informace pro členy spolku, seznamoval s cestovatelskou literaturou atp. Obsah jednotlivých čísel byl orientován hlavně na podporu turistiky u nás, popisoval českou krajinu, kulturu a historii. Jeho zaměření na domácí turistiku pak umožnilo, že časopis průběžně vycházel i během 1. světové války.

Frekvence vydávání
Klubový časopis začal být vydáván jako měsíčník ve formátu A5. První roky však nebylo přesně stanoveno, který den časopis vychází. V tiráži byl uváděn vždy jen měsíc vydání. Jak víme, již v roce 1895 se dařilo časopis vydávat první den v měsíci a od roku 1896 pak byl na titulce uváděn i den vydávání. Tehdy vycházelo 12 čísel ročně, a to až do roku 1904 – tehdy došlo ke sdružování několika čísel do jednoho sešitu a od té doby bylo vydáváno 10 nebo 11 čísel za rok.

Časopis turistů, Časopis turistů – Věstník KČST
Počet výtisků prvního čísla Časopisu turistů, které bylo vydáno dne 4. února 1889, byl 800 ks, průměrný počet výtisků prvního ročníku však klesl na 600 ks. Záležitosti kolem distribuce nejprve zajišťovala 
klubová kancelář, později převzal celou expedici místopředseda V. Pasovský, který také založil první adresář odběratelů. Od prvního roku vydávání (tj. od roku 1889) bylo celoroční předplatné časopisu (12 čísel) ve výši 2 zl., od roku 1896 až do roku 1921 byl pak časopis členům Klubu dodáván zdarma. V letech 1922 až 1924 byl časopis rozdělen – Časopis turistů, jehož redaktorem byl dr. Jiří Guth, byl členům Klubu dodáván za roční poplatek 15 Kč, zatímco Časopis turistů – Věstník KČST, jehož redaktorem byl dr. Jan Kropáček, dostávali členové KČST zdarma. Od roku 1925 byl opět vydáván jen Časopis turistů.

Počet stran a úprava časopisu
Až do roku 1894 mělo každé číslo 16 stran; od roku 1894 byl počet stran časopisu dvojnásobný. V roce 1896 vycházel Časopis turistů každých 14 dní, jednotlivá čísla však měla opět jen 16 stran. Roku 1897 se počet stran nakrátko ustálil na 36, od roku 1902 pak opět stoupal a v roce 1911 mělo každé číslo časopisu 64 stran. Grafika a grafické prvky se v časopisu až do roku 1934 měnily jen nepatrně. Největší změnu prodělaly nadpisy jednotlivých rubrik. Již první číslo mělo názvy rubrik uzavřené do jakýchsi dekorativních rámečků s ozdobnými prvky, které rubriky zviditelňovaly. 
Až do roku 1934 se hlavička časopisu prakticky neměnila – jednalo se pouze o text „Časopis turistů“, který byl ukončen tečkou (ta byla později vynechána), umístěný doprostřed titulní stránky.

Rok 1934 – rok změn
Rok 1934 byl pro časopis rokem zásadních změn. Především se změnila velikost – časopis začal být vydáván ve formátu A4, nová však byla i titulní strana časopisu –  titulku zdobila nová hlavička, později bylo připojeno logo KČT a také nové, velké fotografie. Kvalitní černobílé fotografie se začaly objevovat i uvnitř časopisu, mimo to se změnil typ písma a ročně se začalo vydávat pouze 10 čísel.

Měnící se název časopisu
K velkým změnám došlo v Časopisu turistů po komunistickém převratu v roce 1948. V tomto roce musel Klub ukončit činnost, a to včetně vydávání vlastního časopisu. V roce 1949 pak začal vycházet měsíčník Turistika – Horolezectví, který až do roku 1952 vydávala Česká obec sokolská. Během těchto čtyř let se v časopisu ještě stále objevovaly články o turistice a o zajímavých místech u nás. Postupně se však atmosféra proměňovala a i v tomto periodiku se začala objevovat budovatelská hesla a soudružské výzvy. 
V roce 1953 nakonec převzal vydávání Státní výbor pro tělesnou výchovu a sport a mnoho prostoru v časopisu tehdy zabíraly výzvy a agitace, sovětské poznatky pro provádění některých druhů turistiky atd. V letech 1955 až 1958 se časopis jmenoval Turistika, později – v letech 1959 až 1961 – opět časopis Turistika – Horolezectví. Roku 1962 byla tiskovina opět přejmenována, tentokrát na dnešní název Turista. Vydavatelem časopisu byl od roku 1962 ČSTV (Československý svaz tělesné výchovy), jeho zhotovitelem bylo STN (Sportovní a turistické nakladatelství v Praze). Ačkoli po roce 1968 došlo v ČSTV k mnoha změnám, svaz i přesto zůstal až do roku 1990 vydavatelem časopisu; zhotovitelem pak bylo až do roku 1990 pražské vydavatelství Olympia. Od roku 1969 se název časopisu ještě několikrát změnil – v letech 1969 a 1970 se nazýval Turista – Magazín na cestu, v letech 1971 až 1980 Turista – Měsíčník na cestu, v letech 1981 až 1984 Turista na cestu a od roku 1985 pak již jen Turista.

Do současnosti
Po obnovení KČT v dubnu 1990 nové vedení Klubu zjistilo, že cena časopisu v nakladatelství Olympia je pro KČT příliš vysoká. Proto bylo z finančních důvodů rozhodnuto, aby časopis přestal v prosinci 1990 vycházet. Klub se pak až do roku 1995 pokoušel vydávat Turistu ve vlastní režii, časopis však hlavně na začátku tohoto období vycházel velmi nepravidelně. K pozitivní změně se zajišťováním výroby došlo v roce 1995, kdy zhotovitelství časopisu převzala po vítězství ve výběrovém řízení plzeňská společnost Litera Plzeň a místo vedoucí redaktorky obsadila Mgr. Svatava Pátková. Litera Plzeň zajišťovala zhotovitelství časopisu až do konce roku 2016, kdy byla spolupráce s tímto zhotovitelem ukončena výpovědí ze strany Klubu. Od roku 2017 je zhotovitelem časopisu Turista na základě vítězství ve výběrovém řízení 
z roku 2016 společnost Lidé&Hory, s. r. o. Jednou ze základních koncepčních tezí současného zhotovitele, které byly vyhlášeny v prvních číslech časopisu Turista v roce 2017, je návrat časopisu ke své původní roli – časopis Turista jako „vlajková loď Klubu“ musí pomáhat při šíření myšlenek KČT a svým obsahem a programovou náplní musí pomáhat získávat do řad KČT nové členy.

      

Redaktoři časopisu (autor: Michal Bařinka)

Časopis turistů měl od počátku své existence to štěstí, že v jeho čele stály výrazné osobnosti. Omezený rozsah nám bohužel nedovoluje napsat o všech postavách, které jsou pod dosavadními 130 ročníky časopisu podepsány, vybíráme proto pouze čtyři nejvýraznější.

Vilém Kurz
Vilém Kurz (1847–1902) stál u samých počátků Časopisu turistů i KČT samotného. Hned na ustavující valné hromadě dne 11. června 1888 byl zvolen do výboru, později ústředního výboru Klubu a mezi čelními představiteli KČT zůstal až do své smrti v roce 1902. Po absolvování pražské filozofické fakulty Kurz působil jako středoškolský profesor, jak ovšem píše Zdeňka Böhmová-Zahradníčková, „[r]ámec práce na střední škole nestačil učitelskému elánu prof. Kurze. Populárně vědeckými přednáškami a články se snažil vzdělávat i širší vrstvy a budit jejich zájem o přírodní vědy. Jeho neobyčejná láska k přírodě se jevila i velkým zájmem o turistiku. Všech svátků a prázdnin využíval k nesčetným cestám po vlasti se svými syny i žáky a pilně pracoval pro rozšíření turistiky v nejširších vrstvách, aby poznaly svou českou vlast.“ Co se jeho aktivity pro KČT týče, klíčovou roli sehrál při vzniku rozhledny na Petříně, významně napomohl k realizaci 
výstavního pavilonu KČT, zásadním způsobem se podílel na budování studentských nocleháren a i díky jeho nadšení vzniklo několik odborů KČT. Jako silně vlastenecky cítící člověk se zapojil do národního „boje“ na Šumavě, později se stal předsedou Národní jednoty pošumavské a roku 1894 byl skupinou pošumavským měst zvolen za poslance Říšské rady. Vedle vlastenectví a lásky k přírodě byla Vilému Kurzovi vlastní také pevná disciplína a ohromná pracovitost. Právě poslední jmenovaná vlastnost se mu však stala osudnou. „Před několika léty objevila se u dra. Kurze choroba srdeční, které s počátku sám valně nedbal. Ale choroba vzrůstala, tím více, když dr. Kurz nedopřál si nutného klidu až posléze počátkem ledna t. r. [tj. roku 1902 – pozn. red.] nemoc propukla vážně. Přes to dr. Kurz ještě pětkráte jel do Vídně a tam pracoval. Až 8. února ulehl a už nepovstal.“ Tyto řádky uzavírají v Časopisu turistů 4/1902 životní příběh prvního redaktora klubového periodika, který časopis vedl po šest let, v letech 1889–1894.

Jiří Stanislav Guth-Jarkovský
Jiří Stanislav Guth-Jarkovský (1861–1943) je bezpochyby nejznámějším redaktorem v celé 130leté historii časopisu. Podobně jako Vilém Kurz, i on byl učitelem – po ukončení studia na Karlo-Ferdinandově univerzitě působil jako vychovatel synů knížecí rodiny Schaumburg-Lippe, později učil na gymnáziích v Praze a v Klatovech. S Vilémem Kurzem jej dále pojí i mimořádná pracovitost, věnovat se zde však Guthovým aktivitám podrobně bohužel není možné. Jen heslovitě připomeňme, že J. S. Guth byl předsedou Českého (a po vzniku republiky Československého) olympijského výboru (v letech 1899–1929), členem Mezinárodního olympijského výboru (v letech 1894–1943) a také jeho generálním tajemníkem (v letech 1919–1923). Významná byla jeho literární činnost. Guthovy cesto
pisné povídky, romány, průvodce a příručky, v nichž čtenářům představoval dojmy a postřehy ze svých zahraničních cest, se staly mimořádně oblíbenými. Dodnes populární je také jeho kniha Turistika: Turistický katechismus z roku 1917. Ještě před 1. světovou válkou vydával i knihy o společenském chování a po vzniku republiky působil v letech 1919–1922 jako ceremoniář prezidenta Masaryka. O společenském chování, olympijském hnutí a turistice také velice často přednášel. Co se Časopisů turistů týče, na místo redaktora nastoupil patrně v závěru roku 1896, tedy ve svých 35 letech, a úkoly s touto pozicí související plnil až do roku 1926. V letech 1915–1926 byl navíc i předsedou Českého (později Československého) klubu turistů.

Jaroslav Dostál
V současnosti méně známou (a i badatelsky hůře zpracovanou) postavou je redaktor Jaroslav Dostál (1884–1950). Právě on však stál v čele Časopisu turistů od roku 1936 do roku 1948, tedy v letech 2. světové války, až do února 1948 a následného zrušení KČT i klubového časopisu. Dostál se narodil v Litomyšli a tamtéž také absolvoval gymnázium. Po studiích na učitelském ústavu v Poličce působil jako kantor na několika místech v Čechách a na Moravě, později pak jako ředitel měšťanské školy v Praze. Mládeži se však věnoval i na půdě KČT – 
Dostál byl referent studentských nocleháren a jeho jméno najdeme i pod populárním Seznamem nocleháren Klubu čs. turistů pro mládež. Daleko více se však Dostál proslavil svou sbírkou turistických průvodců „Knižnice KČST“. Proč tomu tak bylo, se můžeme dočíst přímo v Časopisu turistů: „Dostál má opravdu vzácný dar. Jako nadšený turista prošel snad každý kout naší země, dovedl více než jen těšiti se přírodou a její krásou. Jeho neobyčejná vnímavost a paměť, znalosti literární a jemný krasocit předurčily jej jako povolaného znalce českého kraje, o němž dovede tolik a tak poutavým způsobem vyprávěti ve svých průvodcích.

Jiří Dvořák
Jiřího Dvořáka (1918–2001) si mnoho čtenářů Turisty stále velice živě pamatuje. Budoucí redaktor časopisu se narodil v Praze, a podobně jako V. Kurz, J. S. Guth-Jarkovský a J. Dostál, i on byl vzděláním učitel. Před 2. světovou válkou pracoval Jiří Dvořák na sekretariátu Junáka a po roce 1945 pak v knižním nakladatelství. Jak je ovšem uvedeno v jeho medailonku v Síni slávy české turistiky, „[v]ztah k přírodě a práce s mládeží ho přivedly do tehdejšího Svazu turistiky a k redigování turistických časopisů.“ Ve funkci redaktora časopisu Turista (s různými obměnami názvu časopisu) působil od roku 1962 do roku 1977, načež odešel do důchodu. Odchod na od
počinek však ve Dvořákově případě rozhodně neznamenal stažení se do ústraní, v redakční radě časopisu KČT působil dokonce až do své smrti v roce 2001. Jeho činnost se ovšem zdaleka neomezovala jen na turistické časopisy, podílel se také na zpracování mnoha textů k turistickým mapám a ke 100. výročí KČT (v roce 1988) pak byla vydána jeho publikace Vývoj československé turistiky od roku 1945. Jiří Dvořák byl rovněž popularizátorem dálkových a dálkových etapových pochodů. Stál u zrodu oblíbených turistických akcí jako například 100 jarních kilometrů, Český kvadrant a především kultovní DP Praha–Prčice. Popularizaci turistiky pak výrazně pomohla i jeho spolupráce s rozhlasem a televizí, jejichž prostřednictvím posluchače a diváky seznamoval s krásami naší vlasti.

(Z mimořádného vkladu časopisu Turista 5/2019, u příležitosti 130 let od vydání prvního čísla časopisu.)
(foto: archiv KČT)

Archív čísel

12/2019

11/2019

10/2019

8–9/2019

7/2019

6/2019

5/2019

4/2019

3/2019

1–2/2019

12/2018

11/2018

10/2019

8–9/2018

7/2018

6/2018

5/2018

4/2018

3/2018

1–2/2018

12/2017

11/2017

10/2017

8–9/2017

7/2017

6/2017

5/2017

4/2017

3/2017

1–2/2017