Přes „střechu“ Krkonošského podhůří

Krkonoše sice jsou naším nejvyšším pohořím, ovšem mnohem rozsáhlejší horopisnou jednotku tvoří jejich „lem“, souhrnně zvaný Krkonošské podhůří. Táhne se od úpatí Ještědského hřbetu až do blízkosti Náchoda a na jihu dosahuje až k Miletínu. Není proto divu, že ráz této malebně zvlněné krajiny je docela rozmanitý a největší členitostí i nadmořskou výškou se vyznačuje v blízkém okolí Rokytnice a Jablonce nad Jizerou. Tudy se vine i hluboké a komunikačně významné údolí řeky Jizery s frekventovanou silnicí č. 14 (spojující významná krkonošská střediska Vrchlabí a Harrachov) a železniční tratí s konečnou stanicí v Rokytnici nad Jizerou. Obě podhorská městečka – Rokytnice a Jablonec – jsou tak vhodnými východisky nejen k horským túrám po západních Krkonoších, ale také k bližšímu poznání přilehlého podhůří.

Text a foto: Jan Vítek

Vzhůru přes Buřany a Bratrouchov
Pěknou okružní trasu přes pomyslnou „střechu“, tedy nejvyšší partie Krkonošského podhůří, s řadou vyhlídkových i jinak zajímavých míst lze např. uskutečnit z Jablonce nad Jizerou. Toto nevelké údolní město (místně zvané též Jabloneček či Loneček) ožívá hlavně v zimní sezóně, ale za pozornost zde stojí též památkově chráněný barokní kostel sv. Prokopa a muzeum Četnická stanice, zaměřené zejména na období první republiky. Z Jablonce n. J. se do okolních kopců rozbíhá několik turisticky značených tras (TZT) a pro úvodní úsek našeho okruhu zvolíme modré značení. Začíná na jabloneckém náměstí a za železniční stanicí se postupně stáčí k silničce do Františkova a spolu s ní stoupá k osadě Buřany. Tam se ale dlouho nezdržíme a po loučkách a mezi lesíky dojdeme k prvním stavením Bratrouchova s rozcestím u hotelu U nás, kde opustíme modré značení. Odtud budeme stoupat širší cestou (využitou též cyklotrasou č. K8) po lučinaté stráni až na zalesněný vrcholek Krkonošského podhůří s kótou Hejlov (835 m).

Hýlové a kamenný kyj
Inspirací k tomuto ptačímu pojmenování byl kdysi zřejmě hojný výskyt „opeřeného elegána“ – hýla obecného. Tento název nese i osada na severozápadním úbočí. Hejlov je součástí táhlého a převážně zalesněného hřbetu, vystupujícího už blízko „oficiální“ hranice Krkonoš a ještě zahrnutého do území Krkonošského národního parku. V nohách zde máme téměř čtyřsetmetrové převýšení, ale pokud by nám šlo o pouhé zdolání pomyslné „střechy“ Podkrkonoší, tak kratší a mnohem snadnější přístup na Hejlov (asi 1,5 km a téměř bez převýšení) je v opačném směru téže cesty, a to od silnice z Rokytnice k horské chatě Rezek. Od autobusové zastávky Ve Vratech cesta sleduje skalnatý hřebínek Šalabarka, kde mineme dva svaté obrázky – sv. Jana Křtitele u rozcestí Vrata a Panny Marie už poblíž vrcholku. Vrcholová kóta Hejlova je skryta v lese. Poznáme ji díky hromadě kamení, posbíraného a umístěného sem v době, kdy zde bylo obdělávané pole. Od okraje lesa oceníme pěkný výhled přes jizerské údolí do okolí Vysokého a Sklenařova, na opačné straně se nad porostem zvedá dominanta západních Krkonoš hora Kotel. Zajímavostí blízkého okolí Hejlova jsou členité skalní útvary z tence břidličnaté a zvrásněné horniny fylitu, mnohde „protkané“ tvrdým křemenem. Jsou součástí většinou hustě zarostlých hřebenů Šalabarka a Spálenisko na severovýchodním až jihozápadním úbočí Hejlova. Zajímavý je zde např. Bratrouchovský skalní kyj při lesní cestě, klesající od obrázku Panny Marie asi 0,5 km směrem k západu. Jde o 5 m vysoký a v horní části převislý věžovitý útvar, vzniklý nestejnoměrným zvětráváním břidličnatého fylitu.

Zaujal vás tento článek? Celé jeho znění a spoustu dalších turistických zajímavostí a tipů na výlety najdete v právě prodávaném časopisu Turista 8-9/2023! Poznávejte krásy Česka společně s námi!